Poloha

Rozkládá se podél příjezdové komunikace od Brna a D1 a na druhém konci podél řeky Moravy. Svou rozlohou 64 ha sahá až k zámku uvnitř města se vstupy od mostu přes řeku na cestě od Hulína, dvěma branami na stranách zámku, bránou z Kojetínské ulice a vstupní brankou na severní straně zahrady.

Popis

Původní užitková zahrada na bažinatém území mezi hradem a původními rameny řeky Moravy byla již v době renesance doplněna o ovocný sad a květinovou část. Slohové proměny zahrady přiváděly jakékoliv slohové změny budovy zámku. Po třicetileté válce architekt Filiberto Lucchese  rozšířil její renesanční jádro ve stylu dobových salonů pod širým nebem prodloužením zámku. Osový pohled na zámek umožňoval umístění výtvarných děl, cestiček, bohaté francouzské brodérie od vodního kanálu (pozdějšího rybníka) až k sala terreně.

V první polovině  18. století v rámci naivního romantismu vznikla řada protoromantických stafáží (Chrámek přátelství, vyhlídka s přístřeškem ve tvaru deštníku, zbytek antické ruiny apod.). Jako doklad romantického cítění byly u ruin umístěny barokní sochy z Květné zahrady, otlučené jako "antická torsa". V té době bylo vybudováno také giardino segreto na místě vodního příkopu u severního průčelí zámku klasicistní Colloredovou kolonádou – galerií spojenou se zámkem novým vchodem. Zahrada, změněná v klasicistní park tak získala autentickou připomínku starších architektonicky pojatých etap vývoje.

Závěrečnou etapou vývoje zahrady do pozdní fáze evropského krajinářského parku podle zásad H. Reptona a knížete Pücklera-Muskau přivedl architekt stavební kanceláře arcibiskupského zámku Antonín Arche v první polovině 19. století  za arcibiskupů Ferdinanda Marie Chotka (1931–1836) a Maxmiliana Josefa Sommerau-Beeckha (1836–1653) – zrušení všech přísně geometrických parterů, cest a břehů rybníků. ponechány byly jen základní aleje a giardino segreto  a park byl rozšířen o velké louky a pastviny, remízky, solitéry, skupiny a vodní plochy. Vytvořil Pompejánskou kolonádu a v severozápadní části zahrady Maxův dvůr – vzorovou mléčnou farmu. Vodoteče byly doplněny o litinové můstky. Tyto změny odsunuly ze středu zájmů druhou zahradu – barokní Libosad (Květnou zahradu). Podzámecká zahrada v dochované podobě z druhé čtvrtiny 19. století má své přední místo v evropských pozdně romantických krajinářských parcích.
Vodní živel je zastoupen třemi rybníky – Dlouhým, Divokým a Chotkovým, Mlýnskou strouhou a systémem propojených potůčků. V dendrologické skladbě jsou zastoupeny stromy a keře z celého světa.

Z architektur si zaslouží pozornost Rybářský domek u Dlouhého rybníka, Zahradníkův dům u zámku, Paví dvůr s malou oborou, na místě skleníků klece s exotickou faunou.

Další informace

Zahrada je součástí národní kulturní památky a komplexu zapsaného do Listiny UNESCO v roce 1998.
Správcem je Národní památkový úřad, územní odborné pracoviště Kroměříž.
Podzámecká zahrada je veřejnosti přístupná po celý rok zdarma, s výjimkou mimořádných meteorologických podmínek (déšť, sníh, silný vítr). Pro návštěvníky je v letní sezóně možnost posezení v bufetu u Dlouhého rybníka. Louka v severozápadní části (u Kojetínské ulice) je využívána pro sportovní činnost, výstavy hospodářského zvířectva a kulturní akce pro veřejnost.