Slovní popis polohy obce

Obec Vysoké Pole leží na jižním okraji Vizovických vrchů, 5,5 km severozápadně od města Valašské Klobouky.

Stručná historie obce

Vysoké Pole bylo vždy obcí zemědělskou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1261 - ve falzu zakládací listiny vizovického kláštera "Byssoka Lhota, que et Byssokapoli dicitur" (Vysoká Lhota, které se také říká Vysoké Pole). Z názvu osady je patrný její kolonizační původ. Po polovině 14. století byla osada postižena nájezdy okolních feudálů, kteří začali projevovat nebývalý zájem o majetek vizovického kláštera, takže se za to dostali v roce 1363 dokonce do církevní klatby. Za živelných pohrom způsobila poměrně značné škody jedna kuriózní událost - nálet kobylek od východu v roce 1748. Škola byla původně v Újezdě, ale již od první poloviny 19. století se vyučovalo v obci. Roku 1865 byla vystavěna již škola, po roce 1898 byla přestavěna. Školní kronika byla založena v roce 1890.

Nejvýznamnější památky

Nad obcí se vypíná dominanta zdejšího kraje, nejvyšší hora Vizovických vrchů, legendami opředený Klášťov. Na jeho pahorku jsou dodnes patrné pozůstatky pravěkého hradiska zbudovaného v pozdní době bronzové (asi 1000 př.n.l.) a později znovu osídleného v době mladohradištní (10.-12. st.). Poutní kaple Panny Marie zv. "Vysocká" s blízkým pramenem dobré vody byla postavena v r. 1748. Pro její provoz byl ustanoven poustevník, který měl za to od majitele broumovského panství deputát. V r. 1790 byla v rámci josefínských reforem zbořena. Mariánský oltář byl převezen z kaple do farního kostela v Újezdě, kde poutě na mariánské svátky pokračovaly spolu s průvody na místo bývalé kaple. Nová kaple byla postavena v roce 1870. Na severovýchod od obce se nachází bývalá pasekářská osada Ploština, vypálená v roce 1945 nacisty.

Kultura a tradice

Společenský život v obci během roku je velice pestrý. V obci má tradici velikonoční a vánoční Křížová cesta, zářijové hody Panny Marie a zářijová pouť vždy v neděli nejblíže k svátku Narození Panny Marie (8. 9.). Dodržovaným zvykem je dále fašankový průvod obcí, vynášení Mořeny, křížová cesta lesem a stavění máje, v létě oslava Dne dětí, zimní nadílka svatého Mikuláše, společné zpívání před Štědrým dnem u stromečku na návsi a světelný průvod ke kapličce na Boží hod vánoční.

Na místě bývalé pasekářské osady Ploština (mezi Vysokým Polem a Drnovicemi) se nachází Národní kulturní památník Ploština. V osadě Ploština žilo až do roku 1945 několik desítek lidí. 19. dubna 1945 byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty, kteří zavraždili 24 místních obyvatel. Dominantou celého místa je památník obětem II. světové války a okupace ze zlínského okresu, který byl vybudován na malém návrší nad osadou v roce 1975 k 30. výročí osvobození. Upomínkou na samotnou ploštinskou tragédii je kaple se jmény zavražděných pasekářů. Jeden z místních domků byl Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně zadaptován pro muzejní účely.

Přírodní zajímavosti

Severně od obce se nachází vrch Klášťov, na jehož temeni jsou pozůstatky pravěkého hradiska. Na akropoli hradiska je zajímavý skalní útvar "Čertův kámen", opředený četnými pověstmi. Asi 800 metrů od kapličky Na Františku se nachází vrch Skalica (693 m n. m.). Obcí protékají dvě říčky - Klášťůvka a Benčice.

Možnosti trávení dovolené

Ke sportování v obci slouží fotbalové a víceúčelové hřiště. V obci je otevřeno pohostinství a prodejna smíšeného zboží. K rozvoji turistiky v obci Vysoké Pole i celém regionu napomáhá především vybudování cyklostezky Vizovické vrchy. Ta vede i k Národnímu kulturnímu památníku Ploština. V areálu Ploština je možnost ubytování v táboře nebo v mysliveckých chatách.

Místní pověsti

Pověst O pústevníkovi na Klášťově Na Klášťově žil jeden čas pústevník. A jak se tam dostal? Byl to staříček, který předtím bydlel na Vizovicku. Ale měl život psí. Zůstával v chalupě, kterou dal svému synovi. Sám si nechal jednu jizbičku - výminek. Syn se oženil a přivedl si do domu nevěstu. Jenomže ona staříčka neměla ráda a ani se o něho nechtěla starat. Často ho zapomněla zavolat k jídlu, nevšimla si, že má špinavou košili, roztrhané gatě, rozbité peřiny. Jenom ho odbývala. Když bylo před polednem a on se ptal, kdy bude oběd, řekla mu , že teprve začala vařit. Potom sami pojedli a když se staříček zas ptal, bude-li jídlo, odsekla mu, že oběd už dávno byl. A že je to prý jeho chyba, že přišel k jídlu pozdě. Když si chtěl vzít aspoň trochu mléka, nedala mu ano hrneček, prý mají málo. Staříček byl věčně hladový, otrhaný a nešťastný. Tak se rozhodl, že odejde z domu. Naštěstí měl kam jít. Kromě syna měl ještě dvě dcery. A protože za svých mladých let nebyl chuďas, ale míval velké hospodářství, dostaly i obě jeho dcery pěkné věno. Napřed se vydal k té starší. Jenže dcerunka viděla oknem, jak přichází, a hned nakázala služce, aby zamkla dveře. "Dcérečko moja, otevři! A daj mi něco k večeři a nocleh v komoře, lebo je zima na dvoře," volal staroch od branky. Dcera mu odpověděla z okna: „A vždyť máte, tatíčku, ještě jednu dcerečku!" Druhá dcera, jak viděla, že jde k ní, tak poručila pacholkovi, aby tvrdil, že není doma. "Máte smolu, otče starý, není doma vaší dcéry!" křičel čeledín, co mu hrdlo stačilo, sotva staříček vešel na dvůr. Smutný staroch byl zklamaný a k smrti unavený. Řekl si, že radši umře, než dál tak trpět. Když starý zesláblý člověk opravdu chce umřít, tak umře. Rozhodl se, že půjde na Klášťov, tam si lehne, na vrchu, a bude se modlit, aby si ho Bůh vzal. Škrábal se nahoru, dlouho, namáhavě. Ale k vrcholu nedošel, byl už úplně vysílený. Lehl si na zem do mechu a modlil se. A přitom usnul. Zdálo se mu, že přišel do nebe až k nejvyššímu soudu. Tam mu Stvořitel řekl: „Musíš se vrátit na zem, tvůj čas ještě nevypršel. Až nastane ta pravá chvíle, svatý Petr tě zavolá.“ Když se probudil, byl kolem slunečný podzimní den. Šípky a hložinky červeně zářily. Ptáci vesele prozpěvovali. Na zemi u nohou mu ležel zlatý koberec ze spadaného listí. Pojedl trochu sladkých ostružin a vydal se až k vrcholu. Tam si zrobil chýši ze smrkových větví a rozhodl se počkat, až pro něho přijde ten svatý Petr. Ale nikdo nešel. Tak si staříček nasbíral hložinky a zapil vodou z potůčku. Před večerem si rozdělal oheň, aby se zahřál. Lidé v dědinkách pod Klášťovem uviděli na vrcholku hory kouř a brzo se roznesla zvěst, že tam přebývá pústevník. Donesli mu chleba, sýr, mléko, máslo a teplé vlněné houně. Žádali ho, aby se za ně modlil a vyprosil jim požehnání. Staříček byl laskavý ke každému, kdo za ním přišel. Pilně se za prosebníky modlil. Našel na Klášťově takové žluté průhledné kamínky a ty dával lidem za jídlo, oblečení a všecko, co mu nosili. Nevěděl, že jsou to jantary, ale ti obdarovaní brzo poznali, že mají větší cenu než obyčejné kaménky. Když je prodali ve městě zlatníkovi, dostali za ně peníze. Chtěli dát staříčkovi, on si ale vymínil, že nepřijme od nikoho víc, než jeden jediný groš. Za krátký čas tam chodilo veliké množství lidí, tak mu těch grošů hodně přibývalo. Vyhloubil si jamku a do ní ty peníze ukládal. Tak žil staříček na Klášťově ještě moc dlouho a bylo mu dobře. Věděl, že prospívá lidem a byl spokojený. A dožil se víc než sta roků. Když jeho duši konečně potom vzal Pán do nebe, lidé jeho pústevnické tělo pochovali přímo na vrcholku hory. Ale poklad, který nashromáždil, nikdy nikdo nenašel. Jenom lesní zvěř ví, kde je schovaný

Další témata (upřesněte)

Zajímavost: Novou kaply Panny Marie stavěl roku 1870 jistý Kolínek z Vizovic, který zde pak trávil také svůj poustevnický život (je to jediný doložený případ existujícího poustevníka na jižním Valašsku).