Slovní popis polohy obce

Obec Nivnice (rodná obec J. A. Komenského) leží na moravsko-slovenském pomezí, na úpatí Bílých Karpat, 7 km jižně od Uherského Brodu.

Stručná historie obce

Nivnice je jednou z nejstarších obcí na Moravě. První historická zpráva pochází z roku 1261, z kopie darovací listiny, kterou brumovský purkrabě pan Smil ze Střílek daroval obec Nivnici cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Dějiny Nivnice pak byly dlouho spjaty s osudy vizovického zboží. Klášteru náležela až do likvidace v době husitské. V čele vzrůstající obce byl rychtář spolu s konšely. Je doloženo, že na začátku 15. století stál nad vesnicí, v místech nynějšího hřbitova, kostel sv. Michala společně s farou a školou. Po zničení vizovického kláštera si jeho statky rozdělila šlechta. Nivnici si přisvojovali Cimburkové, rod z Víckova, zvláště páni z Kunštátu. Po Kunštátech náleželo městečko Blíživcům z Blíživce. Vsí byla Nivnice ještě v roce 1468, ale v roce 1517 se poprvé setkáváme s jeho označením jako městečko. Od roku 1535 náležela Nivnice k uherskobrodskému panství a držel ji Jan z Kunovic a Uherského Brodu. V té době byly ve vsi a v okolí budovány tradiční mlýny. O několik let později připadla Nivnice k panství uherskoostrožském a vlastnil ji Arkleb z Kunovic. Stav obce dokumentuje tamní urbář z roku 1592. Obec tehdy měla tři mlýny a vrchnostenský šenk a žilo v ní na 850 osob. Za Hynka Bližovského byl v letech 1531-1535 vybudován českobratrský sbor, kde byl pokřtěn velký myslitel, učitel národů Jan Ámos Komenský. Podle četných důkazů se Jan Ámos Komenský narodil v Nivnici dne 28. března 1592, jako syn tamního mlynáře Martina Komenského. Sedmnácté století bylo pro jihovýchodní Moravu, a tedy i pro Nivnici, obdobím těžkých zkoušek. Započaly již koncem 16. století vpádem Bočkajovců a pokračovaly především ve druhé polovině 17. století vpády z Uher. Tehdy už náležela obec společně s uherskoostrožským panstvím Liechtensteinům. Vpády z Uher vyvrcholily v letech 1663, 1683 a především na počátku 18. století. Útrapy obyvatelstva byly značné, část obce lehla popelem a lidé byli pobiti nebo odvlečeni do zajetí. Ze 169 usedlostí z roku 1592 jich v roce 1671 zůstalo pouze 79. Doba relativního klidu nastala teprve po porážce Františka II. Rákocziho roku 1708. V roce 1671 byla v Nivnici zřízena vlastní duchovní správa a výstavbou farního kostela obec získala novou dominantu. Městečko i nadále zastupoval rychtář, purkmistr a starší konšelé, kteří užívali vlastní pečeť ve tvaru štítu se třemi souměrně rozdělenými pruhy, nepochybně odvozenou z erbu pánů z Kunštátu. Ti byli jednak fundátory vizovického kláštera, jednak drželi Nivnici v době, kdy se o ní poprvé hovoří jako o městečku. Obdobné pečeti, ovšem s pruhy posunutými více do horní části štítu, užívaly i Vizovice. Později se Nivničtí hlásili ke znamení Anděla strážného hrajícího na pozoun nebo ochraňujícího dítě, které připomíná patrocinium místního kostela, zasvěceného sv. Andělům strážným. V první polovině 19. století prožívalo městečko dobu svého vzrůstu a podle záznamů v kronice zde žilo přes 1300 obyvatel. Novou epochu nastoupila obec v roce 1848, kdy došlo nejenom ke zrušení roboty, ale také k likvidaci dosavadní vrchnostenské správy a vytvoření státní administrativy. Obec se stala součástí politického a soudního okresu Uherský Brod, a to až do roku 1960. Součástí správních změn bylo také zřízení obecní samosprávy s obecním výborem a představeným obce -starostou. Od roku 1849 měla Nivnice výsadu čtyř výročních trhů (jarmarků), které byly zaměřeny na prodej a nákup dobytka. Dosavadní držitelé, Liechtensteinové, pronajali dvůr spolu s velkostatkem Mayům, zaměřeným hlavně na modernizaci zemědělství. Důraz na zemědělství byl v obci a jejím okolí velký i za první republiky. Obyvatelstva ale přibývalo a zemědělství nebylo schopno je uživit. Proto již před první světovou válkou lidé odcházeli za prací do Vídně, ale taky do Severní a Jižní Ameriky. Dominanty obce postupně měnily svůj ráz. V roce 1926 přibyla nová radnice, ale za nejvýznamnější stavební dílo meziválečného období lze považovat výstavbu měšťanské školy v roce 1935.

Nejvýznamnější památky

Pamětní deska na tzv. Bartkově mlýně připomíná, že právě Nivnice je podle některých pramenů rodištěm Jana Ámose Komenského. Ve vestibulu školy byla otevřena moderní pamětní síň Učitele národů. Dominantou obce je pozdně barokní farní kostel sv. Andělů Strážných (1741-1752) zařazený mezi kulturní památky ČR. Dalšími památkami jsou kaple sv. Trojice, kamenný kříž na ulici Podhradí, venkovská usedlost s „nivnickou jizbou“ a řada exponátů místního vlastivědného muzea. V prostorách Nadačního domu Dr. Kachníka byla uložena replika tzv. Nivnického zvonu, jehož nápis na originálu je považován za nejstarší českou písemnou památku. Podle farní kroniky je na zvonu nápis ve staroslověnské cyrilici, přeložený Metodějem Halabalou z Rajhradu: Tvoje slova kříži, tvůj zvuk já znám, on slaví kříž, slaví Ježíše Krista křížem, to co jest (spaseno) léta 1001. Kdy byl zvon umlčen a kdy byl zakopán se neví, můžeme se jen domnívat, že to bylo v letech 1100 před nájezdy Kumánů z Uher, kteří všude loupili a kradli i zvony. Psal o tom M. Zemek v knize Hranice moravsko-uherská v 11. a 12. století. Zvon je stará historická památka jediná na Moravě a přivádí k domněnce, že patřil k náboženskému středisku Lucké provincie (župy).

Kultura a tradice

Národopisně Nivnice patří k části nazývané Moravské Slovácko, kde se dodnes udržují lidové zvyky a kroje. V obci působí dechová hudba Nivničanka, folklorní soubor Nivnička, cimbálová muzika Lipina, country skupina, komorní kvarteto ad. Významnými událostmi roku jsou četné církevní slavnosti s ukázkou malebných nivnických krojů, které si mezi dolňáckými kroji zachovaly nejvíce z původní starobylé podoby. Tradici má dětský karneval, masopustní obchůzka maškar, šlahačka, prvomájový jarmark, stavění máje, hody, ale také plesy, rozsvícení vánočního stromu a vánoční koncert.

Přírodní zajímavosti

Obec Nivnice se rozprostírá na rovině obklopené ze tří stran mírnými návršími. Na jižní straně přecházejí na úbočí Bílých Karpat, s nejvyšším hřebenem Javořinou (970 m n. m.) a na východní straně Velkým Lopeníkem (912 m n. m). Pohoří tvoří současně hranici mezi Moravou a Slovenskem.

Možnosti trávení dovolené

Třítisícová obec Nivnice má lákavé přírodní prostředí a rozsáhlou nabídku rekreačního, sportovního i kulturního využití. Hostům je k dispozici hotel ve stylu staré zemědělské usedlosti s vyhlášenou kuchyní. K relaxaci slouží sportovní hala, venkovní bazén, čtyři tenisové kurty. Nejnavštěvovanějším místem v okolí obce patří Bílé Karpaty s horou Javořina a s ní spojené Javořinské slavnosti Čechů a Slováků, dále vlčnovské slavnosti s Jízdou králů, poutní místo Velehrad nebo hrad Buchlov. Národopisná expozice známá jako „nivnická izba“ je pro veřejnost otevřena vždy v době konání místních hodů, jinak po domluvě.

Další témata (upřesněte)

Zajímavost: V současnosti je Nivnice považována za nejpravděpodobnější rodiště Jana Ámose Komenského. V jeho rodném mlýne je památník, kam proudí návštěvníci nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. O propagaci J. A. Komenského se mimořádně zasloužil nivnický rodák, profesor a prelát dr. Josef Kachník. Na počest výročí Komenského narození otevřel 28. března 1928 v Nivnici Vychovatelskou knihovnu. Sídlí v ní obecní knihovna, muzeum zbudované Vlastivědným kroužkem založeným v roce 1966. Význam tradice zdůrazňuje i pomník J. A. Komenského, který se nachází ve stejnojmenném parku umístěném v horní části obce.

Nivnice získala v roce 2003 titul Vesnice roku ve Zlínském kraji.