Search

Doprovodný program k 5. výstavnímu bloku v Galerii Pekelné sáně v Kroměříži

Kroměříž

9. 5. 2024
- 27. 6. 2024
Galerie Pekelné sáně
Malý val 1552

Jak už je dobrým zvykem, kroměřížská Galerie Pekelné sáně, sídlící na Malém vale v centru města, si i ke svému 5. výstavnímu bloku připravila zajímavý doprovodný program. Je na co se těšit, tak si to nenechejte ujít!

Prohlídka sbírky 9.5. v 18:00
Zveme všechny příznivce galerie Pekelné sáně na prohlídku vybraných částí stejnojmenné sbírky umění „Pekelné sáně“. Jako obvykle se sejdeme v galerii Pekelné sáně, odkud společně vyrazíme na jednotlivá místa, kde jsou vystavena díla ze sbírky.

Komentovaná prohlídka výstavy Jiřího Marka a Marbory Mikudové 16.5. v 18:00
Barbora Mikudová a Jiří Marek jsou dalšími vystavujícími autory, kteří návštěvníky následujícího programového čtvrtku provedou svou společnou výstavou v kroměřížské galerii Pekelné sáně. Komentovaná prohlídka bude tradičně doplněna rozhovorem s oběma umělci, během kterého se dozvíme jak a proč se začali věnovat umění, co je zdrojem jejich inspirace i jak náročné je pro mladé umělce prosadit se a přitom dál rozvíjet svůj talent.

Oba výtvarníci jsou výraznými postavami současné mladé umělecké scény. Barbora Mikudová (*1992) absolvovala Ateliér nových médií na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením Jiřího Surůvky. S ním také spolupracovala na festivalu Malamut, který je věnovaný performativnímu a akčnímu umění v ulicích Ostravy. Povaha její tvorby se vyznačuje hyperrealistickou malbou, která je propojená s tajemnem, vtipem a nadsázkou. Přestože se věnuje primárně malbě, má v rámci své práce v portfoliu také různé intermediální přesahy do instalací. Stejně jako Jiří Marek (*1991) náleží do nastupující malířské generace umělců narozených počátkem 90. let 20. století. Marek však oproti Mikudové prošel brněnskou školou Petra Veselého, později Jiřího Sopka na AVU a studia zakončil v ateliéru kresby u Jiřího Petrboka. Jeho práce jsou charakteristické hlubinnou poetikou, která na člověka působí až melancholickým dojmem a které skrývají příběhy odkazující na téma mezilidských vztahů. 

Galerie otevřena 23.5. od 17:30 do 20:00
Galerijní čtvrtek bude výjimečně bez programu. Přijďte si od 17:30 do 20:00 prohlédnout nově instalovaný 5. výstavní blok s díly od Lucie Tallové, Jána Zelinky, Tomáše Žemly, Hany Puchové, Barbory Mikudové, Jiřího Marka a Zdeňka Tománka.

Komentovaná prohlídka Hany Puchové 30.5. od 18:00
Ostravská malířka Hana Puchová, česká umělkyně s velmi osobitým a jedinečným autorským projevem, bude naším milým hostem poslední čtvrtek v květnu. V rámci její aktuální výstavy v galerii Pekelné sáně budeme mít příležitost nejen projít s umělkyní celou expozici a vyslechnout její zasvěcený komentář k jednotlivým dílům, ale jak je u nás zvykem, zúčastnit se i povídání s touto mimořádnou a inspirativní výtvarnicí.

Malířka a ilustrátorka Hana Puchová patří ke generaci umělců poloviny osmdesátých let, která začala navazovat na tvorbu německých Neue Wilde a tvorbu umělců italské transavantgardy. Studovala v letech 1991 až 1997 v ateliéru ilustrace Jiřího Šalamouna na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Po absolvování UMPRUM se vrátila zpět do Ostravy, kde se věnuje pedagogické činnosti, malířské tvorbě a ilustraci knih (Jan Balabán, Petr Hruška). Hana Puchová je skvělou portrétistkou a autorkou velmi osobitých zátiší. Především ale natolik autentickou a výraznou umělkyní, že její dílo obstojí i v konfrontaci zahraniční konkurence. Puchová často vystavovala se skupinou Přirození, která vznikla v roce 1989, jejímiž členy byl Daniel Balabán, Jiří Surůvka, manželé Šmídovi a další. Obrazy Hany Puchové se vyznačují typickým uměleckým rukopisem, k němuž patří zjednodušená forma postav, mající spíše neutrální výraz v obličeji, chodidla směřující jedním směrem a minimalistická barevnost. Její malby na člověka působí nostalgicky skoro jako fotografické snímky. Mezi známé práce patří např. obraz bratří Balabánů (2010) a cyklus portrétující blízkou rodinu a přátele.

Komentovaná prohlídka Lucie Tallové 6.6. od 18:00
První týden v červnu přivítáme v naší galerii slovenskou malířku Lucii Tallovou, která nejenže nás provede svojí současnou výstavou, ale prozradí nám i něco o sobě, svojí tvorbě a cestě k umění. Věříme, že čas strávený v přítomnosti talentované malířky, jejíž práce jsou delikátními výpověďmi vnitřní krajiny člověka a jeho paměti, bude pro Vás příjemný a podnětný.

Lucia Tallová vystudovala v letech 2005–11 malbu v ateliéru Ivana Csudaie na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění a designu. Je známá svými velkoformátovými takřka monochromatickými obrazy transformovaných krajin, poslední dobou ryze abstraktních, dříve však s přesahy do urbanismu a něžných obrysů tkanin. A stejně tak je známá objekty, asamblážemi a site-specific instalacemi, v nichž konstruuje ve výstavním prostoru ubikace vzpomínek plných archivního materiálu. Ráda pracuje s dobovým nábytkem, fotografiemi, papírem nebo s přírodninami jako jsou uhlíky. Krajina je u ní metaforou. Většina jejích tvůrčích souborů nese přírodní názvy jako: The sea, Snow and Dust, Building a Mountain, Clouds, avšak vztahují se k sentimentu, nostalgii, obecně ke způsobům vyprávění či genderu. Respektive k abstraktním tématům, které určitý typ krajiny pomáhá navodit a rozvinout. Lucia Tallová v současnosti patří mezi slovenské umělkyně s výrazným mezinárodním přesahem. Do začátku jí velice pomohly významná ocenění STRABAG Award (2010), 1. místo v maľbe roka VÚB (2013) či později Cena Nadácie Tatra banky za umení (2016), stejně tak jako četné výstavy na Slovensku a v České republice – např. Bitter Sweet v bratislavské SODA Gallery (2011) nebo My Tears Haver Turned to Snow v ostravské Industrial Gallery (2013). Součástí mezinárodní scény se stává vzápětí a vystavuje na skupinových i samostatných výstavách ve Francii, Švýcarsku, Nizozemí, Itálii, Rakousku, Japonsku, Brazílii. Dostává se i na první rozsáhlé akce. Z nich za zmínění stojí zejména Frieze New York (2021) a Bienale de Lyon (2022). Je též laureátkou ceny NOVUM za rok 2021. Aktuálně tvoří ve Slovenském Grobu nedaleko Bratislavy.

Komentovaná prohlídka Tomáše Žemly 13.6. od 18:00
Druhý čtvrtek v měsíci červnu budeme mít jako hosta druhého ze slovenských výtvarníků, jejichž díla můžete obdivovat v I. sále naší galerie, a to Tomáše Žemlu. I tady se můžete těšit na zajímavou komentovanou prohlídku, během níž se autor s návštěvníky podělí o zdroje své inspirace včetně tvůrčího procesu. Díla, která jsou od začátku do konce protknuta přírodními scenériemi lesů a luk zapadají do atmosféry letního podvečera a my budeme rádi, když s námi tento nevšední zážitek budete sdílet.

Slovenský malíř a grafik Tomáš Žemla studoval na Katedře výtvarné tvorby a výchovy Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře, kde diplomoval v roce 2007 v ateliéru malby Jozefa Bause a Viliama Lovišky. Je umělcem, který má unikátní vnímání barevné skladby, výjimečnou trpělivost a schopnost rozvíjet vlastní techniku. Dlouhodobě se věnuje především vrstevnaté malbě drobnými čárkami, skrze kterou předává až kontemplativní nekonečnost lánů a remízků trnavského regionu. Paralelně s malbou se věnuje soše, grafice a fotografii. Vychází jednak z divizionismu, onak z minimalismu. Charakterizuje jej přesnost a meditace, přičemž obojí čerpá ze zázemí zemědělské rodiny a celkově z lineárního charakteru krajiny v okolí Spačinc, ve kterých dlouhodobě žije a tvoří. Po studiích se vydal nejdříve vystavovat zejména do zahraničí. Absolvoval přes dvacet výběrových bienále, které byly např. v Číně, Japonsku, USA, Mexiku, Kanadě a Itálii. Vystavoval na řadě samostatných i kolektivních výstav např. v Belgii, Finsku, Francii nebo Slovinsku. Účastnil se také tří mezinárodních grafických symposií a je držitelem dvou ocenění – čestné ceny na Mezinárodním grafickém bienále José Guadalupe Posada v Mexiku (2017) a třetího místa na Mezinárodním grafickém bienále v Bukurešti (2014). Získal rovněž stipendium od Pollock-Krasner Foundation, které patří do pětice nejvýznamnějších stipendií v uměleckém světě. V Čechách a doma častěji vystavuje až v posledních pěti letech. K vidění byl např. v Praze v Galerii Petra Novotného (2022) a v témže roce se představil i ve slovenské Danubianě. V roce 2023 jeho práce představila v rámci výstavy Earth Song (s Andrejem Haršánym) bratislavská galerie White & Weiss.

Komentovaná prohlídka Jána Zelinky 27.6. od 18:00
Poslední čtvrtek měsíce června završí sérii komentovaných prohlídek 5. výstavního bloku, a to setkáním se slovenským sochařem Jánem Zelinkou. Jeho olověné sochy a objekty animálních forem delikátně a s pokorou prodlužují život zvířatům a v člověku tak probouzí hlubokou úctu k přírodě a životu v něm. O vystavených plastikách, a nejen o nich, nám Ján Zelinka bude vyprávět.

Ján Zelinka absolvoval Na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích nejdříve Ateliér svobodné kreativity (3D) u Juraja Bartusza (2002–6) a následně obor Volné výtvarné umění (2006–8). V roce 2007 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Jana Hendrycha v rámci studijní stáže. A nakonec absolvoval i doktorandské studium, tentokrát na katedře Socha-objekt-instalace na Vysoké škole výtvarných umění a designu v Bratislavě (2012–17). Patří mezi nejpozoruhodnější současné středoevropské sochaře. Centrem jeho zájmu je figura, lidská i zvířecí a experiment s netradičními sochařskými materiály (litý beton, rašelina, exkrementy, olovo, sádra, vlasy…). Do povědomí se dostal zejména svými memento mori v podobě sarkofágů, které věnuje sraženým a opomenutým zvířatům v okolí Prešova, kde dlouhodobě tvoří. Jde o symbolické narovnání vztahů mezi člověkem a přírodou i reflexi lidských představ o pomíjivosti a posmrtném životě. Paralelně se sochami se věnuje kresbě. Respektive jeho kresby vznikají jako vedlejší produkt sochařské práce. Coby obtisky jednotlivých živočichů, jsou jejich pomyslným Turínským plátnem. Ján Zelinka vystavoval v USA, Anglii, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Litvě, avšak aktivní je především doma na Slovensku a v České republice. Ze samostatných výstav je podstatné zmínit např. Re-form v košické Kunsthalle (2014), Intervencia do stálej expozíce ve Slovenské národní galerii (2016) nebo DNA (s Matúšem Lányim) v pražském Clam-Gallasově paláci (2017), z těch kolektivních potom SNP – Slovenské národní povstání v pražské galerii Arcimboldo (2018) nebo Samota uprostřed davu: Charles Baudelaire a české umění v kutnohorské Galerii středočeského kraje (2021). V roce 2015 získal cenu Oskara Čepána.

Kontaktujte nás

Napište svůj požadavek a my se Vám co nejdříve ozveme