Vidče

Vidče

Vidče

Slovní popis polohy obce

Obec Vidče leží 4 km jihozápadně od Rožnova pod Radhoštěm, mezi Moravskoslezskými Beskydami a Vsetínskými vrchy.

Stručná historie obce

Název obce Vidče se psal v nejstarších listinách Vitče, podle osobního jména Vítek. Podle jiných zdrojů se psalo Vidče, protože z kopců kolem obce je daleko Viděti. Místní obyvatelé však říkávali Viče a ve Viči, takže v řeči šalamounsky vynechávali “dit“. Vidče bylo známo už od roku 1310 za Bohuslava z Krásna. Patří tedy s obcí Zubří a městem Rožnovem k nejstarším sídlům na Rožnovsku. Majiteli byli vždy rožnovstí páni. Je pozoruhodné, že obec nemá vedenou gruntovní knihu od svého založení, ale až od roku 1589. Podle ní mělo Vidče od roku 1589 do roku 1600 pouze 10 gruntovníků. Mezi léty 1600 až 1620 jsou zapsány pouze 4 grunty a 5 chalup. Nejdražší pak fojtství s mlýnem, které bylo připsáno Martinu Hrbáčovi roku 1607 v ceně 200 zlatých. Ostatní zápisy starších usedlostí spadají do období třicetileté války 1618-1648. Poddanské poměry byly dost tvrdé, protože právě videčský fojt Jakub Hrbáč vedl povstalce Rožnovska proti vrchnosti v roce 1621. Ve Vidči nežili jen rolníci, ale i řemeslníci. V roce 1900 bylo v obci 9 oprávněných řemeslníků, 3 kupci, 2 hospody, 3 nálevny a mlýn. Na kopci Vápenka se lámal od roku 1602 vápenec a pálilo se z něho vápno. Na kopci Svatoňku se kopala železná ruda a zpracovávala na železných hamrech v Zubří. V 19. století se živilo hodně rodin pašováním tabáku z Uher na Moravu. Ve Vidči žijí některé rodiny více než 200 let. Jsou to rody jména Hajný, Mikulenka, Jurča, Mandula, Mičkal, Mičola, Neřád, Škrobák, Vala, Vaculín. Jméno Mikulenka se uvádí už v roce 1676.

Nejvýznamnější památky

Nejstarší kulturní památkou je dřevěná zvonička se zvonem (1775), který se podle pověsti odléval z rudy vytěžené ve Vidči. Novogotický kostel sv. Cyrila a Metoděje byl vysvěcen 17. října 1915.

Kultura a tradice

Nositelem lidových tradic je národopisný soubor Valašenka založený v roce 1953.

Přírodní zajímavosti

Na území obce Vidče se nachází několik přírodovědně zajímavých a cenných lokalit - paleontologická lokalita “Za vodou“ na levém břehu Bečvy nebo výchoz drobného vápenitopískovcovitého slepence v erozní rýze bezejmenného potoka. Jedná se o třetihorní usazeniny mořských živočichů (převážně dírkonožců, mlžů, plžů, prvoků, ježovek, zbytků korálů a jiných bezobratlých). Lokalita byla objevena v roce 1995 a nyní probíhá její průzkum. V blízkosti této lokality se můžeme setkat s chráněným ledňáčkem říčním, který zde i hnízdí , o kousek dále je tůň - domov chráněných obojživelníků. Na západním svahu Hradiska se nachází několik dalších tůní s obojživelníky a zajímavé lesní porosty. Na kopci Vápenka s křovinatými biotopy mají útočiště mnohé druhy vzácných ptáků, jako je koroptev, křepelka, chřástal. Z rostlin lze jmenovat orchidej prstnatec májový. Za zmínku stojí i bohaté naleziště prstnatce Fuchsova v Jedlovině.

Možnosti trávení dovolené

Z okolí Vidče se nabízí krásný výhled na Veřovické, Vsacké i Hostýnské vrchy a především na Radhošť. Obcí vede cyklostezka, ale terén vyhovuje i turistům. V zimě jsou v obci nenáročné, ale vždy dobře udržované běžecké lyžařské trasy. Nad obcí se nachází cvičná mez, kterou využívají příznivci paraglidingu a rogalistiky. Kolem Vidče vede trasa naučné stezky Hradisko.

Místní pověsti

O basrmanovi od videčských ohrádek Ve videčském potoce prý býval kdysi basrman. Kdo se někdy v dědině zdržel až do tmy a byl z horního konce, musel počítat s tím, že na cestě domů bude na něj někde čekat basrman. Jednou šel pozdě domů starý Jurča. Basrman ho chytil a už ho vlekl do potoka. Byl by ho utopil, ale vzpomněl si, že u Jurčů pečou dobrý chléb. Tak se domluvili, že nechá Jurču při životě a ten mu dá za to pecen chleba. Jurča to basrmanovi ochotně slíbil, protože byl rád, že je naživu. Nazítří před setměním přišel k Jurčům zelený mužíček. Posadil se na lavici u kamen a neříkal nic. Ale Jurča už věděl, kdo je a co chce. Šel honem do komory, přinesl pecen chleba a podal ho mužíčkovi. Ten ho mlčky vzal a bez pozdravu odešel. Od té doby mohl Jurča chodit hore dědinou na ohrádky třeba o půlnoci. Basrman si ho ani nevšiml. (Kulišťák Miloš: O stodolovém mistru, Profil Ostrava 1984)

Fotogalerie

Nejbližší cíle v okolí