Zlínská architektura

Zlínská architektura

Poznejte Zlín, jeho unikátní architekturu. Začít můžete třeba v továrním areálu u 21. budovy a z terasy pohlédnout na město z ptačí perspektivy. Využít můžete také Zlínský architektonický manuál (ZAM) - odborně popularizační databázi architektonických a uměleckých objektů, souborů staveb a veřejných prostranství vzniklých v letech 1894–2018. 

POTKEJ ZLÍN! Proměnu Zlína z malého rolnického města v moderní Zlín úzce spojený s fenoménem Baťa představuje nejen 5 tematických tras Zlínského architektonického manuálu, ale také cyklus tematických procházek městem pro veřejnost. Baťovská architektura je typická industriálně laděnými stavbami s typickou „červenou cihlou“. Město díky tomu získalo jedinečný architektonický ráz a je často nazýváno „městskou rezervací“.

Tovární areál ve Zlíně

V letech 1924 a 1925 komplexní přestavba továrny podle plánů architekta Františka L. Gahury. Z původních objektů zůstaly pouze tři vícepatrové budovy s cihelným obvodovým zdivem a dřevěnými stropy. Nejstarší budova v areálu je budova 13, ve které byla původně umístěna obuvnická dílna. V roce 2014 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Budovy č. 14 a 15 byly projektovány Jiřím Voželnílkem jako nový typ výrobních budov. Konstrukčně, technickým vybavením i architektonickým řešením budova rozvíjí standard daný 21. budovou. Na střechách objektů jsou stanice lanovek (přepravníků), které zajišťovaly pohyb výrobků mezi budovami.

Vila Tomáše Bati – Jan Kotěra

Reprezentativní vila z roku 1911 se nachází v rozlehlém parku. Původně vila a zahrada opticky navazovala na obuvnickou továrnu. Dnes sídlí ve vile Nadace Tomáše Bati. (zdroj: www.architekturazlin.cz)

Vila ředitele Dominika Čipery – Vladimír Karfík.

Čipera byl ředitelem baťových závodů, v letech 1932 – 1945 starostou města. Vila se nachází v dnešní městské Burešov. Postavena byla v podobě anglického sídla, tradiční baťovskou zástavbu připomíná spíše cihlové zdění. (zdroj: www.architekturazlin.cz)

Obytné čtvrti Zálešná a Podvesná – František Lýdie Gahura, Vladimír Karfík, Miroslav Drofa a další.

Výstavba firemních domků začala před první světovou válkou, rezidenční čtvrtě nabízely možnost ubytování zaměstnancům podniku – eliminovalo se několikahodinové dojíždění do práce a únava. První urbanistický plán vypracoval v roce 1918 architekt Jan Kotěra. Od roku 1942 vznikaly další čtvrti jedno a dvojdomků podle plánů Františka Lýdie Gahury. Dispozičně kuchyně s odděleným obytným pokojem a dvě až tři ložnice v patře. Cihelná konstrukce s dřevěnými stropy. Domy v šachovnicové zástavbě jsou diagonálně pootočené oproti pravoúhlé uliční síti. Standardní dvojdomky měl střední nosnou zeď oddělující dva mezonetové byty o ploše cca 65 m2. V první fázi měly dvojdomky šikmou střechu, později rovnou.

Vila dr. Bohuslava Alberta – František Lýdie Gahura.

V původním zastavovacím plánu Baťovy nemocnice z roku 1926 navrhl zlínský architekt František Lýdie Gahura dva domy pro lékaře, jeden z nich, který byl určen pro ředitele nemocnice dr. Bohuslava Alberta, byl realizován.

I. a II. Morýsův dům – Miroslav Drofa.

Domy z let 1946-47 jsou pojmenovány po starostovi města Vilému Morýsovi. Řada staveb ve Zlíně byla po válce poškozena. V novém územním plánu byla zapracována řada změn, které ovlivnily architektonickou tvář města. Urbanistické řešení architektů Jiřího Voženílka a Vladimíra Kubečky spojilo soubory tradičních zlínských domků s kompozicí výškových dominant. Výškové domy vnesly do zlínského prostoru „velkoměstského“ ducha. Bytové domy byly původně v přízemí budovy doplněny restaurací, mateřskou školou a jeslemi, na střeše pak rekreačními terasami se společenskými místnostmi.

Věžové domy – Miroslav Drofa.

Pět výškových domů realizovaných v roce 1946-47. Jsou důležitým příkladem vývoje baťovské architektury po druhé světové válce z hlediska koncepce hromadného bydlení i použitých materiálů.

Tříetážové obytné domy – Fučíkova čtvrť – Vladimír Karfík, Vladimír Kubečka.

Objekty jsou sestaveny vždy z několika liniově řazených sekcí, všechny byty mají východozápadní orientaci. Byty představovaly posun od výstavby rodinných domů k vyššímu obytnému standardu při zachování charakteru zahradního města.

Obchodní a společenský dům Díly – Vladimír Karfík.

Místo si dodnes zčásti zachovalo původní funkci centra obytné čtvrti. Hlavní objekt autor přiblížil poetice Devětsilu 20. let užitím nautického balkónu, kruhových oken, ramp a symetrické kompozice. Stavba přitom zůstává spjata s prostředím baťovského Zlína použitím přiznaného skeletu v modulu továrních budov, rastrových železných oken a režného zdiva. Stavba realizovaná v letech 1936 – 1937 zahrnovala obchody, služby, bufet, knihovnu, tělocvičnu, kavárnu s kuželnou a hernou, kino. Dnes zde působí mj. divadlo Malá scéna Zlín.

Vila Jana Antonína Bati – František Lýdie Gahura.

Jednopatrová vila je odkazem na Jana Antonína Baťu, který spolu s Dominikem Čiperou a dalšími zkušenými řediteli vedl firmu po smrti svého nevlastního bratra Tomáše. Autorem vily postavené v letech 1926 – 1931 je pravděpodobně František Lýdie Gahura, na domě jsou znatelné typické znaky jeho práce. Jeho jméno není v plánech uvedeno, jelikož Tomáš Baťa s její výstavbou nesouhlasil, rodinné sídlo považoval za Janovu snahu vyvyšovat se nad ostatní. Od roku 1951 slouží budova Československému rozhlasu, který ji upravil pro své potřeby. Dnes zde působí Český rozhlas Zlín.

Kolektivní dům – Jiří Voženílek.

Stavba navržena v roce 1946 a dostavěna v roce 1951. Návrh navazoval na tradice evropské meziválečné avantgardní architektury a zároveň ctil tradici baťovského stavění a předválečnou zlínskou architekturu. Jeho realizací v roce 1951 symbolicky skončilo období, kdy se Baťovo město řídilo zásadou: kolektivně pracovat, individuálně bydlet a žít.

Zdroj: „Poznávejme baťovskou architekturu města Zlína“, vydal 14│15 BAŤŮV INSTITUT