Areál Baťových závodů

Areál bývalých Baťových závodů vznikal od počátku 20. století v době rozmachu Baťova průmyslového impéria. V současnosti probíhá proces revitalizace, jehož součástí je začleňování východní části areálu do rozšířené funkce městského centra.

Areál Baťových závodů
Typ památky nebo kulturního zařízení
Technická památka

Adresa

Areál Baťových závodů
Vavrečkova
760 01 Zlín

Kontakt

Další informace

Areál bývalých Baťových závodů leží západně od centra Zlína mezi řekou Dřevnicí a třídou Tomáše Bati, asi 300 od náměstí Míru.

První budovy areálu vznikly na počátku 20. století (1906), v roce 1918 pracovalo v Baťově továrně na 4000 zaměstnanců. Systematicky se však Baťovy závody začaly budovat přestavbou staré továrny v roce 1923. Do konce následujícího roku byly postaveny tři novostavby a v roce 1927 stálo již 30 nových výrobních a administrativních budov. Všechny se vyznačovaly typickými architektonickými prvky – železobetonovým skeletem, cihlovou vyzdívkou a širokými pásy oken. Stejný stavební typ se uplatňoval i v dalších Baťových továrnách v Československu i v zahraničí. Zvolen byl základní dispoziční modul 6,15 x 6,15 m. Objemový typ standardní etážové budovy měl hlavní rozměry 13 x 6,15 m ve směru podélném a 3 x 6,15 m ve směru příčném s přičleněným pevným vertikálním jádrem, které obsahovalo výtah, schodiště a některé pomocné plochy. Železobetonový skelet byl vyplněn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Sloupy byly nejprve čtvercové, kruhové se začaly vyrábět teprve od roku 1930. Typizované průmyslové objekty byly řazeny šachovnicově do větších výrobních souborů a vzájemně propojeny dopravním zařízením.

Výstavba závodu měla charakter etapové výstavby. Jednotlivé objekty byly postupně a v nejkratších lhůtách realizovány a uváděny do provozu. Koncepce užívaného standardu uvolnila obvodové stěny a umožnila tak dokonalé prosvětlení celé pracovní plochy. Tímto systémem koncepce objektu se dospělo k uvolnění vzájemné závislosti mezi stavební a technologickou částí objektu, tedy respektování principů univerzality, opakovatelnosti, variability a flexibility stavební a technologické části.

V roce 1923 se Tomáš Baťa stal starostou Zlína, což s sebou přineslo zcela novou etapu také v městské architektuře. Firma Baťa za éry zakladatele Tomáše i jeho bratra Jana Antonína Bati vybudovala ve městě obchodní domy, hotel, kino, velkou nemocnici, školní budovy, vědecké budovy, filmové ateliery, tisíce nových bytů. Počet obyvatel prudce stoupal a horečná stavební aktivita přetvořila Zlín do podoby supermoderního průmyslového města. Nestavělo se živelně, ale podle moderních urbanistických koncepcí. Působením významných architektů J. Kotěry, F. L. Gahury, V. Karfíka, M. Lorence získal Zlín evropsky ojedinělý charakter funkcionalistického města.

Po roce 1948 byly Baťovy závody zestátněny a přejmenovány na Svit. Stát neinvestoval do technologického vybavení ani do budov, takže areál chátral. K úpadku Svitu vedl dovoz laciných bot z Východu, kterému Svit nemohl konkurovat. Dále pak druhotná zadluženost a při zadluženosti Svitu byla vypracována špatná strategie podniku, která nevedla k posílení pozice Svitu ve světě, ale k jeho záhubě. V současnosti je část bývalých továrních budov nevyužitá a areál prochází postupnou revitalizací.

Po znárodnění Baťových závodů (1945) a po jejich přejmenování na Svit (1949) byly provozy v celém areálu rozděleny do početných národních podniků. Ty byly po roce 1989 privatizovány. Z mnoha původních baťovských oborů průmyslu a služeb dnes v tomto areálu pokračují podnikatelské aktivity ve strojírenství, energetice, výrobě pneumatik. Do dnešní doby se nezachovaly všechny původní budovy v areálu. Některé byly zničeny při bombardování Zlína, některé objekty s narušenou statikou byly strženy a v areálu po nich zbyly mezery. Týká se to např. bývalých objektů č. 16, 24, 25 a 26. Díky tomu je dobře vidět na mohutnou budovu č. 34. To je bývalý centrální sklad obuvi. Produkce z továrního areálu sem mířila lanovkami, v přízemí se krabice s botami nakládaly do aut nebo do železničních vagónů. Areál byl v baťovské době oplocen, uzavřen, vstup přes vstupní brány byl umožněn jen zaměstnancům. Dnes je velká část areálu volně přístupná, pochopitelně s výjimkou západní části areálu, kde stále probíhá průmyslová výroba.

Pro orientaci v továrním areálu je potřebné vědět, že jednotlivé budovy byly již před válkou dle amerického vzoru očíslovány. U hlavní silnice byly první objekty v řadách (budovy 11, 21, 31, … atd.,) směrem k železniční trati a řece pak rostla čísla vzestupně (12, 13, 14, …). Nově sice byly některé ulice „tradičně“ pojmenovány (jsou to ulice J. A. Bati, Vavrečkova, Desátá, Dvacátá, Šedesátá, Sedmdesátá, Hlavničkovo nábřeží), ale stále je snazší se orientovat dle číselného označení budov.

Více informací o "baťovském" Zlíně najdete zde

Fotogalerie

Nejbližší cíle v okolí